Českosaské Švýcarsko - 31 km, auto
České Švýcarsko leží v severních Čechách při hranici s Německem. Skýtá pohledy na výjimečná skalní města a útvary pískovcového typu. Raritou Českého Švýcarska je bezesporu národní přírodní památka Pravčická brána, která je největší přirozenou skalní bránou v Evropě a stala se symbolem této oblasti. V roce 2000 bylo České Švýcarsko vyhlášeno národním parkem.
Nacházejí se zde vzácné druhy rostlin a živočichů. Z živočichů jmenujme například čápa černého, pstruha potočního, lososa obecného, sokola stěhovavého, rysa ostrovida a vydru říční. Z význačných rostlin vyzdvihněme např. rojovník bahenní, violku dvoukvětou, šest druhů orchidejí.
V Českém Švýcarsku roste mnoho druhů lišejníků, mechů, kapradin a hub. Velice oblíbeným turistickým cílem se staly projížďky (s průvodcem) na lodičkách Edmundovou a Divokou soutěskou po řece Kamenici. V Hřensku se Kamenice vlévá do Labe. Kaňon řeky Labe je největší pískovcový kaňon v Evropě. Na území Českého Švýcarska se vyskytuje mnoho skalních vyhlídek.
Najdeme tu také zříceniny skalních hrádků a vodního mlýna. Kraj vábí též svojí zachovalou architekturou. Jižní strana Německa podél státní hranice s Českým Švýcarskem se nazývá Národní park Saské Švýcarsko. Tato oblast má zajištěn kvalitní servis cestovního ruchu. Nalezneme zde turistické trasy různých obtížností. Jedinečností tohoto regionu jsou skalní města, stolové hory, hluboké rokle a soutěsky. Velký zájem turistů vzbuzuje hrad Königstein, který je největším skalním hradem v Evropě.
Českosaské Švýcarsko je negeografický, ale vžitý lidový název pro krajinu na obou březích řeky Labe mezi Děčínem a Pirnou. Název pochází ze sousedního území Německa, kde se od konce 18. století začalo používat názvu Saské Švýcarsko, zavedeného švýcarskými malíři působícími v Drážďanech.
Toto území spadá do geomorfologických celků zvaných na saské straně Elbsandsteingebirge (česky Labské pískovce, Labské pískovcové pohoří) a na české straně Děčínská vrchovina.
V Evropě jde o unikátní krajinu budovanou kvádrovými pískovci, které vznikly zpevněním písků usazených na dně dávného moře koncem druhohor (ve svrchní křídě asi před 100 miliony let). Později, ve třetihorách byla pískovcová tabule tektonickými pohyby zemské kůry rozlámána a následnou erozně denundační činností rozčleněna v síť hlubokých kaňonovitých údolí a divokých roklí se svislými skalními stěnami a pískovcovými věžemi. Kromě toho do ní ojediněle pronikly i sopečné výlevy čedičových láv (Růžovský vrch, Vosí vrch aj.).
Mimořádně rozbrázděné území odvodňované říčkami Křinicí, Kamenicí a Suchou Kamenicí ústícími do Labe zprava a menšími potoky přitékajícími zleva, umožnilo osídlení pestrou vegetací a zvířenou. Na výše položených plošinách se daří teplomilným druhům, v hlubokých roklích chladnomilným.
Tato původně hojně zalesněná oblast byla po dlouhou dobu pro člověka poměrně nepřístupná a proto se zde zachovala poměrně nedotčená příroda.